Gradient Helsinki 1.5

Gradient Helsinki 1.5

Finská značka Gradient sídlí v pobřežním městečku Porvoo, nacházejícím se zhruba 50 km východně od Helsinek. V jejím katalogu najdete převážně atypicky řešené reprosoustavy a to už od prvních modelů, které přišly na svět roku 1984. Pokud si vyhledáte třeba obrázek modelu Gradient 1.0, bude vám rychle jasné, že máte co do činění s neortodoxní firmou.

Historie firmy ale není jen o zvláštních modelech, kupříkladu v roce 1991 společnost vyráběla (oficiální) dipólové subwoofery ke QUAD ESL-57 a ESL-63, tedy známým "radiátorům". Protože Gradient je ale rodinná a poměrně malá firma, jejich modelové řady nejsou obnovovány nijak závratným tempem. Třeba dnes představovaný model Helsinki 1.5 přišel na trh už v roce 2007 a stále běží jejich výroba, přičemž jedinou změnou byla úprava měničů dvou horních pásem v roce 2012.

Model Helsinki 1.5 na fotkách možná vypadá velký, ale v reálu jde o maličké reprosoustavy, které ještě dále snižují svou optickou stopu v prostoru netypickou koncepcí (i tak ale stále váží 23 kg). Popisovat jejich tvar téměř nejde, směs organických křivek břízové balzy jako základu těla a skleněných ploch působí v reálu velice elegantně, jednoduše a velice seversky.

Co zajisté zaujme na první pohled, to je vzhledem celkové výšce 92 cm opravdu velký basový reproduktor směřující do boku a "čouhající" ven z ozvučnice. Neméně zajímavé je ale i řešení středotónového a vysokotónového měniče, kdy oba září do stropu. Středotónový je uzavřený v nevelkém "talíři", neboli vlastní kulaté ozvučnici s množstvím drobných výdechů. Tweeter pak má vlastní mělký zvukovod.
Rozložení a orientace reproduktorů ale není jen samoúčelnou parádou pro potěchu oka, Gradient nazývá tento systém "kontrolovaným vyzařováním" a jeho cílem je nabídnout (téměř) identické zvukové zážitky bez ohledu na akustické podmínky v prostoru. Basový měnič proto pracuje jako dipól, středy a výšky vyzařují do tvaru kardioidy (dle řeckého překladu slova "srdce").

Výrobce se příliš nerozpovídává o použitých technologiích, ale je jasné, že nejde o žádné vesmírné materiály, "jen" o použití zdravého selského rozumu. Basový reproduktor od Peerles má průměr 30 cm a rozdílné provedení obou stran membrány, středotónový konus z drceného papíru 15 cm a kopulka tweeteru s průměrem 1,9 cm je z hliníku.

Je zajímavé, že pro připojení k zesilovači si můžete nechat na tenoučký štítek na zadní straně zapustit buď "profi" termín speakON nebo jeden pár klasických terminálů. speakON pak můžete mít i ve variantě pro bi-wiring / bi-amping, terminály nikoliv.

Výhybka dělí práci měničům na tři pásma a to na poměrně nízkých úrovních 200 a 2 200 Hz, citlivost 85 dB / 2,83 V / m patří do průměru, nominální impedance 6 ohm přiznává pokles na hranici 4 ohm. V přísném tolerančním pásmu +/- 2 dB udává Gradient pracovní frekvenční rozsah 60 - 20 000 Hz, při poklesu -6 dB pak mají sáhnout na 35 Hz.

Gradient Helsinki 1.5 jsme poslouchali v místnosti dovozce v Ostravě, kde jim byl partnerem exkluzivní systém - zdrojem byl dělený referenční SACD přehrávač EMM Labs TX2 / DA2, hlasitost řídil pasivní předzesilovač Bespoke Audio a zesiloval koncový stupeň Audia Strumento No. 4, propojeno bylo kompletně vyššími modely kabeláže Acrolink. Srovnávalo se jak s Estelon X Diamond, tak s Gradient 6.0 a několika modely Elipson.

Říct, že basový projev Helsinek nás překvapil, to by asi plně nevystihovalo tu ránu, která se ozvala, když nám čelist udeřila o podlahu. Linka kontrabasu v Davisově "So What" ("Kind of Blue" | 2005 | Columbia | CK 64935) byla vysloveně parádní, parádní a parádní, zejména s ohledem na rozměry a cenovou kategorii. Definice tónů byla velice dobrá, možná tu trochu scházela hutnost a robustnost kontrabasu, ale ta kontrola, ta výtečná čitelnost a schopnost uvolněně zahrát i ty nejhlubší tóny s dostatkem energie a důrazu, to bylo to, co si nás získalo. Za tak kompaktní koncepce jsem takhle dospělý bas ještě neslyšeli.

Ani střední pásmo ale není méně příjemné - vokál Katie Melua v "God on the drum, Devil on the bass" ("The House" | 2010 | Dramatico | DRAMCD0061) byl podaný čistě a také přímě, bez příkras, jinými slovy byla jasně znát určitá plochost a ostrost nahrávky, ale přitom zůstaly reprosoustavy dostatečně klidně a neagresivní, abyste neměli potřebu třeba snižovat hlasitost. Vokál byl také velmi precizně zaostřený, soustředěný a konkrétní, velmi blízký, posazený doprostřed zvukové scény a proporčně i charakterem velmi realisticky pojatý. Hodně jasný vokál byl také celkově hodně bezprostřední, prostě a jednoduše parádně zábavný. Je zvláštní (a rozhodně ne nepříjemné), jak umí Helsinki zkombinovat příjemnou reprodukci se zvukovým purismem, který se nesnaží nic maskovat.

Velmi znělé, neupejpavné a dobře celek doplňující byly pak i tóny nejvyšší, přitom ale ani na chvíli nepřekročily hranici tvrdosti - velice čistá a přímá reprodukce stála také za vysloveně kouzleným podáním činelů, jejich rozmanitosti, rychlosti, detailu i jemné něžnosti ve správných pasáží, opět v neuvěřitelně zvláštním, ale příjemném mixu puristické autenticity a muzikálního nadšení. Je pravda, že v "That Slavic smile" od The Modern Jazz Quartet ("Echoes" | 1987 | Pablo | 00025218014229) byl možná cítit i lehký dotek éteričnosti (který jsme tam ale možná našli i díky bezprostředně předcházejícímu poslechu Estelon X Diamond), ale celkově odvádí vysokotónový měnič excelentní práci.

Dokonce ani dynamická výzva v podobě Musorgského "Velké brány kyjevské" ("Obrázky z výstavy" | 1995 | Denon | CO-78827) kompaktní Helsinki nezastavila. Ten klavír se do jejich téměř nulového objemu ozvučnice prostě a jednoduše vešel téměř celý a to včetně rezonancí mohutného těla nebo autentické energie dopadu kladívka na strunu. Možná by to k opravdu skutečnému klavíru mohlo být trošičku objemu navrch, ale švih, údernost a důraz a celková dynamika, jakou Helsinki disponují vyráží prostě a jednoduše dech. Prostě tak nějak nečekáte a nechcete čekat tu příjemně vyváženou kombinaci dravé energie a kontroly.

Přestože Gradient Helsinki 1.5 nejsou vysloveně analytické a nehoní se za každým jedním detailem, se svým už naznačeným a jen obtížně ve slovech uchopitelným zvukovým pojetím zvládá odprezentovat v "Indigo Dreamscapes" Jacka De Johnetta, Pata Methenyho, Herbieho Hancocka a Davea Hollanda ("Parallel Realities" | 1993 | Zaiks | JD 1251/52) všechny nástroje a celé hudební dění s vynikající přehledností a nadhledem, sází na celkovou až suverénní kontrolu a autenticitu, velmi snadno a lehce se pouští do vykreslení dění na úrovni jednotlivých nástrojů a s nebývalou snadností ho propojuje vrstvu po vrstvě, tón po tónu do komplexního celku - můžete tak vnímat jen jednu velkou hudební událost nebo se soustředit čistě na linku jednoho z nástrojů či naslouchat ruchům a šumům v pozadí, vše lze s Helsinkami překvapivě snadno a neúnavně.

Gradient Helsinki 1.5 jsou jedním z těch produktů, které nás dokázaly rozesmát - ne proto, že by byly k smíchu, ale proto, že jsme je směšným způsobem podcenili my. Jejich zvuk je stejně atypický jako jejich vzhled, ale pokud váš první vizuální dojem není "ach bože, to ne", dejte jim šanci a dopřejte si alespoň jednou helsinský zážitek. Je natolik seversky syrový, ale přitom kultivovaný a propracovaný, že vám nezbude než Helsinki buď upřímně nenávidět, nebo upřímně milovat. Za nás je to láska na první poslech - z tak malého, štíhlého a vlastně až "divného" tvaru a konceptu totiž vychází hudba se vší parádou a grácií a když vás chytne, už vás nepustí.

Cena: 140 000,- Kč

KLADY

• výjimečně plný a vyrovnaný zvuk z kompaktního těla
• originální a přitom decentní vzhled
• mohutný a živý bas
• excelentní prostorovost

ZÁPORY

• s ohledem na cenu a konkurenci vlastně nic

Recenzi Daniela Březiny z internetového magazínu Hi-Fi Voice jsme zkrátili o pasáž věnovanou měření, celou si ji můžete přečíst zde:

www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/reprosoustavy-podlahove/1369-gradient-helsinki-1-5