Neat Iota Alpha v Hi-Fi Voice

Neat Iota Alpha

Není u severoanglického výrobce Neat Acoustics charakterističtějších reprosoustav v portfoliu, než jsou drobné Iota Alpha - patrně nikdo jiný na světě nevyrábí podlahové reprosoustavy, které co do velikosti překonají i leckteré větší regálové modely. O atraktivnosti neobvyklého konceptu hovoří i to, že od uvedení zůstává beze změn v nabídce a nezdá se, že by se jeho životní dráha blížila konci.

Aby vyniklo, jak skutečna malé Iota Alpha jsou, uveďme hned na začátek jejich rozměry. Na výšku mají 45 cm (ale musíte přidat hroty s dalšími cca 5 cm), na šířku 20 cm a do hloubky pouhých 16 cm, váží při těch skromných rozměrech pouhých 6,8 kg. To jsou skutečně hodnoty obvyklé spíše u regálovek, než u podlahových (zdráháme se tu napsat sloupových) reprosoustav.

Jejich roztomilá kompaktnost ale nic nemění na tom, že jsou to pěkné reprosoustavy - tedy pokud dáte na takový ten typický britský střih. Zajímavým oživením čistě pravoúhlé skříně z 1,5 cm tlustých MDF panelů potažených hezky působící dýhou je pod úhlem 30 stupňů lomená horní čtvrtina čelní stěny. Právě v této části se totiž nachází vysokotónový a středotónový reproduktor a díky sklonu desky hrají přímo na posluchače a kompenzují tím malou výšku reprosoustav.

Na zadní stěně je kovová deska s jedním párem reproterminálů, na její vnitřní straně je pak frekvenční výhybka (je dvou a půl pásmová, prvního a druhého řádu, s komponenty propojenými kabelem stylem point-to-point a přechodovými frekvencemi na 80 a 5 000 Hz). O kousek nad ní pak zase plastikový nátrubek bassreflexu a relativně malým průměrem. Očím skrytý na první pohled zůstává basový měnič - ten je na spodní straně skříně a nožičky nebo hroty jsou tak nevyhnutelnou nutností.

Osazení vychází z původní mini-regálovky Iota - o nejvyšší tóny se stará magnetoplanární měnič EMIT od Monacor, středům je vyhrazený čtyřpalcový kónus Tymphany Peerles. Oba tyto měniče mají vlastní uzavřenou pracovní komoru, bassreflexová spodní část slouží výhradně pěti a půl palcovému wooferu.
Výrobce udává u modelu Iota Alpha citlivost 86 dB / W / m, jmenovitou impedanci 4 ohmy a k tomu frekvenční rozsah 33 - 22 000 Hz, ovšem bez udaného tolerančního pásma.

Malé Iota Alpha jsme poslouchali v redakčních sestavách - primárně s Cambridge CXA80 a Cambridge CXC proti Fischer&Fischer SN-70, proti Harbeth Monitor 30 s OPPO UDP-205 a Norma Revo IPA-140, ale i s Teac NT-503, Emotiva XSP-1 a Emotiva XPA-DR2 proti KEF LS50 ve velmi blízkém poli (což pro ně samozřejmě není ideální pozice).

Maličkaté Iota Alpha mají mocný wow efekt, když se z nich doslova vyvalí basová linka z "No sanctuary here" Chrise Jonese ("Vinyl Classics Vol. 2" | 2014 | stereoplay | 03-14). Ten vás překvapí svou silou, svou tučností a bohatostí. Bas má váhu, má sílu a jen stěží se vám chce věřit, že tak malé ozvučnice jsou fyzikálně vůbec schopné tóny zahrát s takovou velikostí. Zvuk je ve spodních frekvencích spíše měkčí, trošku jemnější, ale nabízí už dobré načrtnutí barev tónů i jejich oddělení. Je to přednes prostý techničnosti, uvolněný a přesto snaživý, přeci jen basy trošku zdůrazňující.

Vokál Sophie Zelmani v "How it feels" ("Dali CD Vol. 3" | 2012 | Dali | 280939) působí při poslechu ze vzdálenosti řekněme pod dva metry poněkud atpyickým dojmem, jako kdyby přicházel skutečně z prostoru poblíž podlahy a celkově prostě Iota Alpha fungují optimálně při střední ale i větší poslechové vzdálenosti. Vokál zněl ale s pěknou čistotou a takovou tou anglickou klidnou uvolněností. Čím vyšší poslechovou hlasitost pak zvolíte, tím více těla zpěv získá a hýří opět objemem i sytostí nad očekávání.

Vysokotónový pásek pak vyznívá spíše jemněji, opět hlavně s důrazem na klidnější přednes, takže třeba cinkot činelů v "Hello Dolly" Jerryho Hermana ("Jazz Masters Vol. 4" | 2017 | STS Digital | STS-6111166) působil učesaně a bezkonfliktně. Svižnost reakcí tohoto typu měniče zajišťuje dobré oddělení jednotlivých tónů a nadstandardní celkovou čitelnost. I nahlas zůstávají nejvyšší frekvence hladké a dobře čitelné, nikam se neženou a nesnaží se být znělejší a výraznější, než přísluší britské decentnosti.

Wow efekt vzhledem k velikosti rozhodně zafungoval také u dynamiky perkusí v "Kote Moun Yo?" Markuse Schwartze a Lakou Brooklyn ("System Solution" | 2019 | Nordost) - malé měniče v malé ozvučnici hrají snaživě, aniž by ale opustily anglickou nepřehnanost. Přeci jen trochu měkčí zvuk možná na první dobrou nepůsobí kdovíjak důrazně, ale umí se nadechnout a nabídne vám tučnější a hutnější přednes, než většina podobně velkých regálovek.

Také při hodnocení rozlišení se dá říct, že projev Iota Alpha je mimořádně "anglický" - decentní, urovnaný, spíše hladký a kultivovaný, neanalyticky prezentující v "Nativity Carol" Johna Ruttera ("First Sampling" | 1990 | Reference Recordings | RR-S1CD) pěkně načrtnutý sbor, který už není takovým tím velkým "jednohlasem", ale rozpadá se na jednotlivé zpěváky. Je to nicméně zvuk, kde se reprosoustavy nesnaží nechat vyniknout ten nejposlednější záchvěv echa chrámového prostoru nebo to nejposlednější zašustění papíru - je to přirozený, uvolněně nenásilný zvuk, přirozený ve své solidní čistotě a nenásilné, nenucené čitelnosti.

Optimální podání prostoru u Iota Alpha chce trochu experimentování - zblízka připomínala Stingova "Englishman in New York" ("Die perfekte räumlichkeit" | 2010 | stereoplay | 10-10) tak trochu koncert z balkónu, scéna je přeci jen položená o hodně níž. Ale poodstupte trochu a hrajte si trochu s pozicí reprosoustav (tweeter vedle středotónového reproduktoru chtějí trochu péče) a dopracujete se k pěkně spojité scéně, byť možná s trochu menším měřítkem nástrojů, ale bez pocitu nějaké stísněnosti.

Důležité ale je, že Iota Alpha i přes svůj malý rozměr umí nabídnout neošizenou porci muziky a ochotně z nich plyne i Smetanova "Má Vlast" v podání London Symphony Orchestra. Hudba, která vyžaduje tonální věrnost a dynamiku tu nepůsobí chudě a snadno zapomenete, jak malé reprosoustavy posloucháte. Smyčce mají kultivovaný tón, bas je slušný a celkově si užijete hlavně plynulost a relaxovanost reprodukce, hudba téměř teče a navzdory kompaktním rozměrům je hebká, hutná a dostatečně plná.

Neat Iota Alpha jsou originálně pojaté reprosoustavy, které ale v okamžiku, kdy si zvyknete na jejich odlišnost a hlavně velikost, nabídnou takový ten klasický, poctivý britský zvuk. Navíc hrají odvážněji, plněji i hlouběji, než by jejich rozměry slibovaly, takže to rozhodně nejsou jen reprosoustavy pro milovníky akustických nástrojů a vokálů. Mají kultivovaný, lehce měkčí a na okrajích snad trochu výraznější zvuk, který je ale moc příjemný, nenásilný a tak šťavnatě zábavný, jak velí ostrovní tradice. Iota Alpha jsou tak zajímavou alternativou k běžným regálovkám a menším sloupkům a pokud máte rádi hudbu plynoucí v uvolněném stylu, pak zahoďte jakékoliv předsudky a Iota Alpha se nijak nebojte.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓]  |  STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ]  |  VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Cena: 44 990,- Kč

KLADY

• kouzelně kompaktní originalita
• pěkné zpracování
  
• pěkný basový rozsah
  
• příjemně kultivovaný přednes

ZÁPORY

• přes drobnou velikost je nejde poslouchat úplně zblízka

www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/reprosoustavy-podlahove/2217-neat-iota-alpha

www:neatacoustics.com/iota-alpha/