Sloupovky Gradient Evidence MKIV

Gradient Evidence MKIV

Finská značka Gradient nemá v plánu ovládnout celý svět svými reprosoustavami - už od svého založení v roce 1984 zůstává manufakturou rodinného typu s produkcí, která se od středního proudu jen těžko může více odlišovat. Svou neokázalost firma podtrhuje i nijak frenetickým tempem aktualizace svého komorního portfolia čítajícího nějakých šest modelů. Jednou ze stálic firemního katalogu je vizuálně velmi decentní model Evidence, který je aktuálně k dispozici ve čtvrté generaci.

Reprosoustavy Evidence jsou naprosto minimalisticky střižené sloupky - v praxi jde o tvar obalený průzvučnou látkou, který ve vertikálním směru definují dvě tlusté stěny z pěkně opracované překližky (může být přiznaná nebo lakovaná, to podle bílého nebo černého provedení). Nenápadné vizuální řešení se zaoblenými rohy snadno zapadne do jakéhokoliv prostoru a to i díky poměrně kompaktnímu půdorysu 21 x 30 cm (š x h), který je spolu s výškou rovných 100 cm a váhou 26 kg řadí mezi ještě celkem kompaktní sloupky.

Vzhledem k absenci nějakých záchytných vizuálních bodů vlastně není na Evidence MKIV moc co popisovat, jediným prvkem viditelným zvenku je otevřená "kaplička" u paty zadní strany. V ní jsou vzhůru orientované bytelné terminály v bi-wire / bi-amp konfiguraci, mezi nimi je pak zvláštní pin, jehož přehozením lze docílit úpravy průběhu frekvenční charakteristiky v basovém pásmu. Cílem této koncepce je možnost libovolného umístění v prostoru včetně prý jen minimálních limitů při přisazení přímo na zeď.

Základem zvuku je u horní hrany čelní stěny umístěný koncentrický měnič - ten najdete i u jiných firemních modelů a také u (dražší) konkurence. Žlutá středotónová část má průměr 17,6 cm a materiálem kónusu jsou skelná vlákna, přímo v jeho středu je pak vetknutá hliníková kopulka 2,5 cm průměru. Do úzkého těla se vešel ještě basový měnič s dlouhým zdvihem 22 cm membrány; tento reproduktor je z prostorových důvodů osazený z boku.

Zajímavá je i vyzařovací charakteristika obou reproduktorů - ten basový má klasicky kulovou, ale koncentrický má ledvinovou (kardioidní), čímž také přispívá k tomu, že Evidence MKIV jsou méně náročné na akustiku prostoru.
Evidence MKIV mají férově stanovenou frekvenční odezvu 45 - 20 000 Hz v přísné toleranci +/- 2 dB, s poklesem -6 dB pak mají sáhnout až na 29 Hz. Jejich jmenovitá impedance činí 4 ohmy, charakteristická citlivost 86 dB / 2,83 V / m pak patří spíše do vod průměru. Frekvenční výhybka má přechodové body nastavené na úrovni 200 a 2 800 Hz, takže Evidence MKIV pracují jako čisté třípásmo.

Gradient Evidence MKIV jsme poslouchali přímo v ostravské místnosti dovozce, kde jim společnost dělal velmi solidní systém postavený kolem přehrávače EMM Labs XDS1 a skvělého integráče Audia FLS 10. Použito bylo kabelů Acrolink, srovnávali jsme s Gradient Revolution nebo Estelon YB.

Razantní, mohutný a divoký basový základ orchestrálního Zimmerova soundtracku z "Pirátů z Karibiku - Truhly mrtvého muže" (2006 | Walt Disney) nehrály Evidence úplně hřmícím, zemětřasným způsobem, přesto bylo cítit, že na svou velikost ozvučnice se hlubokých tónů nebojí, že tyto jsou lehké, kulaté a poddajné. Když se do díla dá kontrabasová sekce, možná maličko schází takový ten vysloveně hutný, temný příval, ale zato umí reprosoustavy být pěkně čitelné i vespod, kultivované a vstřícné, basový měnič reaguje dobře i při nízké úrovni hlasitosti a stále cítíte, že zvuk není plochý a "vyprázdněný".

Koaxiální měnič v modelu Evidence odvádí dobrou práci, hlas Toma Jonese v "Did Trouble Me" ("Praise & Blame" | 2010 | Island Records) byl snad trochu sladší a jemnější, ale krásně velký, klidný a prezentovaný s tou správnou nonšalancí hodnou velšského tygra. Plný, kultivovaný přednes nepostrádá energii, nikam se ale nežene, je to uvolněné, velmi nemechanické, hlas vyplouvá ven z reprosoustav hladce a bez stresu.

Cinkajících činelů v "Crying" Jamese Blood Ulmera ("Live at the Bayerischer Hof" | 1994 | In+Out Records) bylo rozhodně dost, krom objemu ale žádné zdůraznění patrné nebylo. Činel měl hezkou, přirozenou barvu, ne snad hyperdlouhý dozvuk, ale přesto poctivé oddělení a zaříznutí jednotlivých cinknutí, přirozenou kovovou tonalitu a férově zaostřená cinknutí, který netrpěla ani přehnanou vtíravostí, ani unylostí.

Mohutné bubny v "Earth Drums" (He Xun-Tian | "Paramita" | 2002 | Wind Music) měly na dané rozměry ozvučnice až překvapivou šťávu a objem, byť i tady bylo cítit, že Gradient Evidence hrají spíše kultivovaně než divoce a přestože umí naznačit tu fyzickou mohutnost a razanci, nejsou utržené ze řetězu a fyzičnost z jejich zvuku úplně čekat nemůžete - ceníte-li si toho, že reprosoustavy vás roztřepají nohavice, tohle nebudou ty správné. Jejich dynamika ale má co říct, rozehrávají se snadno (i když za to vděčí dost možná i FLS10) a necítíte, že by se do sledování signálu musely nutit.

Prezentace "My Right Eye" od Laurie Anderson ("Homeland" | 2010 | Nonesuch) ukázala, že za celkovou poklidností je i dobrá srozumitelnost a ač Evidence neloví detaily, ale nechávají vše poskládat se přirozeně a nenásilně, v rámci své cenové třídy jsou pěkně čisté, jemné a i lehká syntetická hluboká mrouknutí jsou dobře zaostřená. Je to velmi organické, velmi laskavé a velmi nemechanické.

Gradient Evidence čtvrté generace umí pěkně podat prostor nahrávky, může za to patrně bodový zdroj zvuku v podobě koaxiálu. I tak ale nejsou úplně nesměrové, v "Coal" Michaela Penna ("Free-for-all" 1992 | BMG Music) bylo cítit, že jejich jemné vtáčení zřetelně pomáhá zaostřit v prostoru jednotlivé instrumenty, pravolevý prostor je výborně čitelný a hlavně soudržný, organicky propojený.

Trochu technicky strohé elektronické "Deeply Disturbed" od Infected Mushroom ("COnverting Vegetarians" | 2003 | YoYo Records) vtiskly Gradient Evidence MKIV trochu vřelého, příjemného tepla, hudba se vlní, pulsuje, plyne a i když to není utažený, super-rytmicky naléhavý přednes, jeden beat navazuje na druhý, houpavě, nenásilně a nekomplikovaně; razantní elektronika funguje i při nízkých poslechových úrovních i těch hlasitých stejně snadno.

Sloupky Gradient Evidence MKIV jsou esteticky nenápadným řešením a i přes své vlastně poměrně kompaktní tvary umí nabídnout až překvapivě plnohodnotné podání i složitější hudby. Jejich frekvenční rozsah je vlastně úžasný, byť nehrají na fyzičnost a hutnost zvuku, jejich podání je laděno mnohem více směrem na audiofilskou přirozenost, na poklidnost, na celkovou lehkost a schopnost nechat hudbu vyznít tak, jak je zachycena. Je to velmi organické vyznění bez snahy o ohromující efekty, o roztřesení zdí nebo pitvání nahrávek. Evidence MKIV jsou muzikální, mají lehounce vstřícné, vřelé podání a přesto ve své uvolněnosti umí v hudbě udržet klid a řád. Je to spojitá, přirozená a uvolněná reprodukce, která "skousne" i horší nahrávky a snadno se poslouchá napříč hlasitostmi i žánry... Takový, dalo by se říct, velmi solidní allrounder.

VHODNÁ MÍSTNOST: MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ +/- ]

Cena: 79 990,- Kč

KLADY

• nenápadné a prostorově nenáročné řešení
• i přes své rozměry mají solidní rozsah
• pěkné podání prostoru z koaxiálního řešení
• celkově vkusná, vyrovnaná prezentace

ZÁPORY

• nenásilně organický zvuk není příliš dravý

Původní článek Daniela Březiny z internetového magazínu Hi-Fi Voice jsme zkrátili o pasáž věnovanou měření, celý si jej můžete přečíst na: 

www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/reprosoustavy-podlahove/1714-gradient-evidence-mkiv