Falcon Acoustics R.A.M. Studio 30

Falcon Acoustics R.A.M. Studio 30

Společnost Falcon Acoustics patří mezi největší prodejce měničů a součástek pro reprosoustavy v Británii. Firmu založil v roce 1972 první zaměstnanec a vývojář měničů firmy KEF - Malcolm Jones. V 80. a 90. letech pak na dvě třetiny evropských výrobců používaly ve svých reprosoustavách cívky právě od Falcon. Roku 2009 původní zakladatel odešel do důchodu a firma se začala věnovat naplno také výrobě kompletních reprosoustav, aby v roce 2015 ukázala reinkarnaci původního BBC LS3/5a monitoru a vrátila se tak ke svým kořenům - další čtyři roky pak stačily na vývoj kompletní řady R.A.M., neboli Reference Audio Monitor.

Této prostřední sérii (můžeme-li to tak říct, když v nižší řadě je jen onen znovuzrozený BBC monitor a ve vyšší sérii Reference jediný sloupek) kraluje nad menší a větší regálovkou jediný přítomný větší sloupek s označením Studio 30.

Koncept této řady staví na několika základních principech - jednak jsou to kabinety z 2,5 cm tlustých MDF profilů, jednak je to použití pěkně zpracované umělé kůže na velké části jejich povrchu a jednak jsou to také výměnné boční panely, přichycené na tlumících bodech a suchém zipu, takže nijak nerezonují a přesto je lze přizpůsobit dekoru místnosti (což není nápad nový, ale je dobrý).

Sloupek Studio 30 pak má čisté, pravoúhlé tvary a jen minimum prvků, které by prvoplánově poutaly vaši pozornost. Tu krom zmíněného koženého povrchu patrně přitáhnou mohutné nožky s vysokými hroty na každém ze čtyř vysunutých rohů masivního patnáctikilového hliníkového podstavce, stejně jako vysokotónový reproduktor mimo vertikální osu ostatních tří měničů.

Na zadní straně je jen zhruba v půlce výšky ozvučnic namontovaný bytelný štítek, jímž proniká jeden pár poniklovaných reproduktorových terminálů a na kterém je krom znaku a modelového označení i sériové číslo a pyšná britská vlaječka. Důvod, proč je ozvučnice zdvižena nožkami poměrně vysoko (konkrétně 6 cm) nad povrch podlahy tkví na spodní straně ozvučnice - je tam veliký bassreflexový otvor.
O poctivém zpracování reprosoustav vypovídá i váha 35 kg na kus a to při ne malých, ale ani kdovíjak obřích rozměrech 110 x 21,5 x 30 cm (v x š x h).

Basové složce se v tomto modelu věnují dva zakázkové basové měniče s polypropylenovými kónickými membránami o průměru 17 cm, na ně ve středním frekvenčním rozsahu navazuje nepříliš často vídaná klenutá kopule taktéž zakázkového reproduktoru o průměru 5 cm a úplně navrchu je měkká kopulka s průměrem 2,5 cm, kdy Falcon využívá běžně dostupného základu a reproduktor si modifikuje pro své potřeby.
Díky tomu dosahují Falcon Acoustics R.A.M. Studio 30 frekvenčního rozsahu 20 - 35 000 Hz (bez specifikované tolerance), jmenovitá impedance činí 8 ohm a charakteristická citlivost 89 dB / 2,83 V / m. O dělící frekvenci pasivní výhybky nebo dalších parametrech výrobce mlčí.

Za zmínku snad ještě stojí to, že reprosoustavy jsou vyráběny v sídle firmy poblíž Oxfordu ze součástek evropské provenience a s kabinety, které vznikají v severní Itálii u firmy, pracující také třeba pro Sonus faber.Sloupek Studio 30 jsme poslouchali v ostravských prostorách dovozce na několika sestavách - primárním zdrojem signálu byl EMM Labs TX2 spolu s novým převodníkem / předzesilovačem DV2, alternativně pak byl k dispozici Cambridge NQ, na konci pak byly připojeny Electrocompaniet AW180, Audia Strumento No. 4 nebo třeba Audia FLS4. Přes kabeláž Acrolink vyšších řad a signálové kabely EMM Labs jsme porovnávali třeba s Estelon X Diamond nebo Acoustic Energy AE509.

Košaté basové tóny ve "Way down deep" Jennifer Warnes ("The Hunter" | 1992 | Private | 1005-82089-2) nám ukázaly mnohem více schopnosti toho kterého zesilovače spíše než reprosoustav samotných. Protože s každou elektronikou jako kdybychom poslouchali naprosto odlišné reprosoustavy. Třeba s Electrocompaniet byl bas poklidný, jemný a takový trošku britsky usedlý - vlastně pěkně konturovaný na danou třídu, ale bez efektů, tak celkově přiměřený, realistický, prostý dunění, prostě neutrální a dobře vychovaný. Stačilo ale přepnout na plnokrevnou italskou Audii s pořádnou zásobou temperamentu a reprosoustavy jako kdyby narostly, nadýchly se a rázem tu byla mimořádná autorita, pevnost a konkrétnost, nádherně průrazný zvuk s váhou, objemem i silou, živelný jak se na správnou Itálii sluší a patří. Byl to kompletně odlišný zvuk, u nějž šlo vypozorovat společné snad jen to, že drží dobře pohromadě a reprosoustavy reagují tak dobře, jak dobře, rychle a přesně dokáže reagovat elektronika. Napříč kombinacemi tam bylo jen minimum charakteru, který by šlo přisoudit reprosoustavám jako takovým - pokud už něco, je to tendence k citlivému, realisticky konkrétnímu kontrolování kontur tónů a umravňování příliš rozmáchlého basu.

Jak se zdá, volba středotónové kopulky měla svůj důvod, jak ukázal hlas Eleanor McEvoy v "Leaves me wondering" ("System Solution" | 2019 | Nordost). Třeba s Electrocompaniet nemáte pocit kdovíjaké transparentnost, ač čistota je plně v mezích cenové hladiny, je to takový přirozeně nenásilný a vlastně tomu britskému stylu blízký, nepřikrášlovaný zvuk s hladkostí, důstojností a solidním pocitem těla. Dravější Audia pak přednes rozsvítí a střední pásmo okamžitě přebírá ten svižný, důrazný a energický styl, hlas doslova vyskočí kupředu, ač zase zmizí něco z jeho uvolněného nadhledu. Také se ukáže, že střeďák umí být pěkně informativní, hlas je plastický a konkrétní, aniž by se ale technicistně nějak předváděl. Opět nelze nenazvat ho mimořádně neutrálním a hrajícím přesně tak, jak je krmený.

I nejvyšší pásmo zůstává krotké, neexhibující, nepřidávající, pokud jsme dokázali vypozorovat nějakou vlastní signaturu Studio 30. Výraznému cinkotu vibrafonu v "Sex without bodies" od Dave´s True Story ("AUDIO Digital Masters I" | 2010 | AUDIO | 01-10) udělil tweeter dobrou kázeň a i s Electrocompaniet dobře oddělovat jednotlivé tóny, dával jim zřetelnou strukturu a dozvuk, byť v takové nekonfliktně kulatější podobě. Připojte nemilosrdně přímou a jasnou Audii a reprodukce udělá doslova skok k téměř zvukovému protipólu, každý tón je jasný, kovově znělý, analyticky bohatý na nuance a živě jadrný. A přitom je cítit, že výškáč se v obou polohách cítí dobře, že se nikam nemusí tlačit a dobře snáší jakoukoliv elektroniku.

Pokud chcete opravdu fyzicky působivé vystižení dynamických kontrastů v "Love is gone" Davida Guetty ("Focal CD No. 8" | 2009 | Focal | 509999680442), řeknou si pak Studio 30 přeci jenom o pevnější, autoritativnější zesilovač. Ne že by Electrocompaniet neměl kontrolu, ale zvuk byl klidnější, opět by se dalo říct, že v takovém tom duchu britské důstojnosti, až audiofilsky utažený. Zato s extrovertní Audií se rozjede fyzické pulsování, výbušný, mohutný a ochotně živoucí zvuk, opět prakticky naprosto opačný, než jak byl s Electrocompaniet - až prostě nechcete věřit, že jsou to stále jedny a tytéž reprosoustavy. Ta snadnost, s níž Studio 30 mění svůj styl v závislosti na elektronice, patří mezi nejpůsobivější bez ohledu na cenu. A pak i to, kterak lze jejich zvuk lepší a lepší elektronikou tlačit dál a dál. Opět ale stojí za to říct, že reprosoustavy samy o sobě, pokud už v nich tedy nějaký vlastní charakter poznáte, mají spíše tendenci stát nohama na zemi, hrát přirozeně a přesně, hlavně tedy kompaktně a kontrolovaně.

Také to, jak snadno se v "A rose for me" od The Soundscapers ("FIM Super Sounds! III" | 2006 | FIM | FIM XR24 073) sloupek od Falcon změnil z poklidného, příjemně muzikálního nástroje, sázejícího na celistvou, byť vkusně čitelnou reprodukci, která nechává vyplynout detaily řekněme jejich vlastní vahou, bez sebemenší snahy cokoliv akcentovat, na téměř monitorově analytický precizní nástroj s porcí detailů, transparentnosti a přesnosti, kterou by leckde nepohrdly reprosoustavy kategorie 200 - 300 tisíc, bylo mimořádně působivé. Je to něco, co prostě nečekáte, říkáte si, že reprosoustavy se nemohou tak snadno poddat kontrole, ale ono ano - neokázalá otevřenost a netechničnost jsou pak to, co bylo cítit ze všech poloh, jimiž Studio 30 v závislosti na té které sestavě prošly.

Taktéž bez manýrismu si reprosoustavy poradí i s prostorem nahrávek, byť nejsou úplně nesměrové a trochu prvotního hledání optimální polohy z pohledu natočení či vzdálenosti si zaslouží. Pak ale v "Innocence" od Hoff Ensemble ("Polarity" | 2018 | 2L | 2L-145-SABD) nabídly bezproblémovou lokalizaci nástrojů, šířku scény definovanou pozicí ozvučnic a pocit hloubky, aniž by cokoliv z toho mělo být okázale šokující. Ať už v jakékoliv sestavě, zrovna pocit prostoru funguje tak nějak univerzálně dobře.

Na technicky kvalitativně limitované "That man" od Caro Emerald ("Deleted scenes from the cutting room floor" | 2010 | Grandmono | 88697776142) bylo pak ponejvíc znát, jaká hraje elektronika - jak moc dokáže odpouštět (a tam dokázaly hrát hladce a příjemně bohatě i Studio 30), respektive jak moc autenticky a nekompromisně vám naservíruje ony technické limity - a tam vám je s nestrannou profesionální samozřejmostí předestřou i reprosoustavy.

Vizuálně trošku nenápadné Falcon Acoustic R.A.M. Studio 30 jsou pozoruhodným počinem - na pohled naprosto klasicky koncipovaný britský sloupek totiž nestojí v high-endovém světě žádné přemrštěné peníze a přesto má měrou vrchovatou to, co mnozí považují za svatý grál hi-fi technicky. Tedy vlastně to nemá - totiž vlastní zvukovou signaturu. Je to mimořádně transparentní, mimořádně čistý, výtečně vyrovnaný a nepřehánějící sloupek, který možná nejde až k nejhlubším basovým oktávám, stejně jako se nesnaží o obří zvuk nebo gigantickou, okna vytloukající dynamiku, ale hraje přesně tak, jak mu to elektronika a nahrávka umožní. A že horní limit schopností této reprosoustavy je rozhodně výš, než její cenovka napovídá. Zvuk Studio 30 je překvapivě vyzrálý, když mu dáte společnost, v níž to může vyniknout - takhle univerzální a poddajnou reprosoustavu, která je blízko pověstnému "neutrálu", je mimořádně těžké najít.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Cena: 129 990,- Kč (provedení evropský ořech), 139 990,- Kč (vlašský ořech nebo lesklá černá)

KLADY

• na danou kategorii mimořádná transparentnost
• příjemně britský "usazený" tón
  
• přirozená tonalita bez nadsazování
  
• nekomplikované rozehrávání
  
• "urovnaná" frekvenční odpověď - nic zdánlivě nechybí ani nepřečnívá
  
• minimální vlastní zvuková stopa

ZÁPORY

• "nasávají" charakter komponentů jako nic v této třídě - je třeba extrémní péče s výběrem sestavy

Původní článek Daniela Březiny jsme zkrátili o pasáž věnovanou měření reprosoustav, celý si jej můžete přečíst zde:

www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/reprosoustavy-podlahove/2320-falcon-acoustics-r-a-m-studio-30